08. 01. 2009
Již podruhé navštívili naši školu dva sympatičtí afričtí umělci. Přivezli s sebou spoustu malých bubínků a tři velké bubny. Proběhla dvě představení, zvlášť pro první a zvlášť pro druhý stupeň. Nejdříve poutavě vyprávěli o své vlasti, seznámili děti s rozdíly v životě našich a afrických dětí. Vyprávěli o tom, jaké je v Africe teplo, že nemají zavedenou elektřinu, takže se nedívají celé dny na televizi, nehrají hry na počítači a nemají mobilní telefony.
Bydlí v chýších, které mají střechy ze slámy. Tak se zeptali dětí, co by měli udělat, když by hořelo.
Tady jsou některé odpovědi:
-“Zavolat o pomoc!“
-“Zavolat hasiče!“
-“Ale čím?!“
-“No přece telefonem!“
-“Ale tam nejsou ani hasiči, ani telefony.“
-“Vyhodit peřiny z okna!“
-“Vylézt na kopec a křičet!“
-“Vylézt na strom a křičet!“
-“Udělat větší kouř a dávat kouřový signály!“
A teď se ukázalo, jak důležité jsou pro Afričany bubny. Slouží jim k dorozumívání. Používají je, pokud potřebují pomoc, pokud chtějí ostatní varovat, pokud chtějí něco oznámit, například že se v jejich vesnici koná svatba.
Nemají auta. Když chtějí někam jet, jdou do města nebo k silnici a ptají se někoho, jestli je nesveze. Autobusy nejezdí podle jízdních řádů, takže ráno si stoupnou na zastávku a čekají, jestli nějaký nepojede. Pokud ten den žádný autobus nepřijel, čekají od příštího rána znovu.
Vyprávěli také o africké škole, která je úplně jiná, než naše. Ve třídách je od 40 do 80 dětí. Chodí do školy i v sobotu. Vyučování mají od 8:00 do 12:00, pak jdou domů na oběd a odpoledne se zase vrátí do školy a mají další 2 až 3 hodiny. Jen v sobotu bývá obvykle vyučování jen dopoledne.
V druhé části půjčili Afričané dětem bubínky, naučili je vybubnovávat jednoduché rytmy a zpívat africké písničky. Dětem se představení moc líbilo.
| Michaela Obluková |
<<< zpět
